Roje včel a jak postupovat

V posledních dnech jsme často voláni k případům, kdy je roj včel usadil na stromech, keřích, rodinných domech a jiných budovách. Pokud hasiči vyjedou k tomuto případu musí roj utratit. Veterinární správa nařizuje utrácení rojů neznámého původu a divoce žijících včelstev jako potencionálních zdrojů nákazy varroázy včel a moru včelího plodu. Hasiči plošně nevyjíždí k neakutním likvidacím včelích rojů, pouze při akutním ohrožení života. Nejsme předurčeni na hromadné vybíjení živočichů, většinou je zachraňujeme. Přečtěte si proto vysvětlení co vlastně rojení je a jak se zachovat.

Rojení včelstev je způsob jejich množení. V určitém okamžiku začne být včelám úl či hnízdní dutina malá. Vystaví proto buňky pro budoucí matky. Matka je zaklade běžným oplozeným vajíčkem, z kterého se jinak líhnou dělnice (trubci jsou z neoplozených vajíček).
To, že se z něj stane matka, je zásluha včel, které larvičce nabízejí nadbytek kvalitní potravy - mateří kašičky (larva v ní doslova plave).
Zároveň včely přestávají starou matku krmit, ta v důsledku přestává klást vajíčka a opět se stává letuschopnou.

Když je buňka s larvou budoucí matky zavíčkována, včelstvo se vyrojí. Znamená to, že zhruba polovina včel všech "profesí" (létavky, kojičky, stavěčky, strážkyně, pátračky...) spolu se starou matkou vyletí před úl. Těsně předtím si všechny odlétající včely naplní medné váčky ("bříška") medem z plástů - zásobí se na cestu.

Matka je ale ještě špatný letec - usadí se někde v blízkosti úlu - na větvi apod. Včely se k ní srotí - vytvoří rojový hrozen. Ten na místě vydrží několik hodin, leckdy i den či dva.

Včely pátračky mezitím hledají novou dutinu pro hnízdění. Jsou si schopné vzájemně "popsat" jak která vypadá, jak je daleko a vyberou tak nejlepší možnou. Do té se pak celý roj přemístí a usadí se zde.
Včely nebodají:

protože mají plné medné váčky (sytý člověk je také příjemnější než

hladový)

protože nemají hnízdo, které by bránily (i jiná zvířata důrazně hájí hnízdo s potomky - mimo hnízdo jsou pak klidná)

Není-li člověk silně alergický (bodnutí jej ohrožuje na zdraví či životě) je zcela zbytečné bát se rojících se včel - a to ať jsou ještě rozlítané či už semknuté do hroznu.

Roj sám za pár hodin či dní odletí. Pokud se bojíte, nepřibližujte se k němu a pozorujte jej z povzdálí. Pokud vás zvědavost přemůže, dělejte tak pomalu a rozvážně.

Znáte-li včelaře ve vašem okolí, můžete jej o odchycení požádat (poptejte se v hospodě anebo by to měli vědět na obecním úřadě - odbor životního prostředí). Hasiče volejte jen v případě akutního ohrožení (alergici apod.) - jsou tu z jiných důvodů, než aby chytali všechny roje...

Převzato ze stranek http://www.vcelky.cz/oo-roji-se-vcely.htm