černošice pomohly zatopeným Troubkám

Začalo to jako už mnohokrát - výstrahou čHMU a úvahami, jak moc se tentokrát meteorologové spletli. Za poslední měsíce jsme kvůli předpovědi počasí sloužili tolik zbytečných pohotovostí, že většinu varování už přijímáme spíše se skepsí a s pocitem neopodstatněné paniky. Na druhou stranu jsme zažili situace, kdy nebezpečí kalamit bylo vyhlášeno pro jinou část republiky nebo nebylo vyhlášeno vůbec, a přívalové deště nebo vichřice udeřily neočekávaně zrovna u nás. Takže ve skutečnosti nikdy hrozící nebezpečí nepodceňujeme. Pouze kvůli rozmarům počasí nezvykle často měníme své osobní plány a raději všichni zůstáváme poblíž černošic. Nevadí nám to, jestliže jsme opravdu potřební, což není pokaždé, ale to už je úděl všech hasičů.
Tentokrát předpověï meteorologům vyšla. Moravané nejspíš ani nepřemítali, jestli se na ně během několika let žene další stoletá nebo padesátiletá voda, a začali žádat o pomoc ostatní kraje.
Povodně berou lidské životy a pro většinu postižených znamenají životní katastrofu. Možná právě proto vyvolávají v lidech velikou míru solidarity a skutečné pomoci. V černošicích moc dobře víme, co povodeň a její následky znamenají. Také máme v dobré paměti, že v roce 2002 k nám přišlo ohromné množství materiální pomoci a že v zatopených oblastech nám tenkrát pomáhaly desítky hasičů a civilistů z celé republiky. Víme také, že lidská sounáležitost neznamená jen reálnou pomoc, je zároveň i obrovskou a nezbytnou psychickou podporou. Takže díky vlastním zkušenostem je naše město, možná více než jiná místa, připraveno začít pomáhat.
Ve spolupráci s vedením města jsme nabídli pomoc do povodní postižených oblastí. Jednalo se o humanitární pomoc a o nasazení hasičské jednotky na záchranné a likvidační práce. Distribuce pomoci zatopeným oblastem probíhala přes Operační středisko HZS Olomouckého kraje. Vzhledem k tomu, že naše jednotka při povodních v roce 1997 zasahovala v obci Troubky a má proto určité znalosti místního prostředí, středisko určilo jako cíl výjezdu naší jednotky opět tuto obec. Nástup naší jednotky byl stanoven na sobotu 22.5. na 7:00 ráno a ukončení prací na pondělí 24.5. odpoledne v 15:00.
K tomuto času jsme směřovali všechny přípravy k odjezdu. Šárka Jerlingová se starala o týlové zabezpečení jednotky tzn. o jídlo, pití, kuchyni a hlavně o hodně kávy. Hasiči připravovali čerpadla, hadice, PHM a osobní výstroj. Zároveň s tím probíhalo v hasičské stanici shromažïování humanitární pomoci od města i od jednotlivých občanů.
Kromě přípravné činnosti jsme vyhověli žádosti hasičů v Troubkách a část prostředků jim neplánovaně odvezli ještě ve středu. S Myšákem plně naloženým dezinfekcí, hadicemi a gumovými rukavicemi jsme na místo dorazili večer a pomoc jsme předali veliteli JSDH Troubky Vlastovi Zatloukalovi. Překvapilo a potěšilo nás, že nejen hasiči, ale i místní lidé si naší jednotku po třinácti letech pamatují a běžně nás poznávají.
Páteční dopoledne jsme strávili s dětmi na akci Bezpečné černošice, kde jsme představili naši techniku i hasičské dovednosti při záchraně tonoucích, při vyprošťování osob z havarovaného vozidla a práci lezecké skupiny. Zbytek odpoledne a večera jsme balili poslední věci. Odjezd do Troubek byl pro deset vybraných hasičů stanoven na 01:30 v noci. Pro zabezpečení požární ochrany černošic během následujících tří dnů jsme určili dvě snížená družstva hasičů s CAS32 Tatra a s Myšákem.
Transport černošické pomoci vytvořil na dálnici poměrně slušnou kolonu. První, jako nejpomalejší, jela cestu Avia, potom Caravella s naloženým vlekem a konec jistila naše Liazka. Do Troubek jsme dorazili v 06:43, takže požadovaný čas nástupu se nám podařilo dodržet.
Letos při povodni v Troubkách bylo zatopeno přibližně 500 domů. V podstatě až do soboty hasiči mohli čerpat vodu jen z vytvořených lagun na volných prostranstvích, s čerpáním domů se muselo počkat na odčerpání lagun a na pokles hladiny spodních vod.
Proto i naším prvním úkolem bylo čerpání vodních ploch na volném prostranství. Například dvě laguny za hřištěm v ulici Zárub o celkové ploše 1,2 ha a hloubce až 1metr jsme čerpali od rána do 19 hodin. čerpání bylo komplikované, protože vodu jsme museli odvádět až do 200 metrů vzdálené Bečvy. Po dokončení tohoto úkolu nás štáb převelel na bojový úsek ulic a jednotka večer začala s čerpáním domů v ulicích U dvora a Chobotov. V pozdních hodinách jsme akci ukončili a šli jsme se na chvíli vyspat na jeviště místního divadla. První den jsme nasadili celkem 8 čerpadel a většinu našich hadic.
Nedělní ráno v 07:00 proběhlo další rozdělení prací. Protože naše jednotka disponovala velkou čerpací silou jedenácti čerpadel, připadlo na nás více úkolů. Naše čerpadlo PPS12 s obsluhou bylo nasazeno nepřetržitě 30 hodin na dálkovou dopravu vody z laguny nad obcí zvanou „Mácháč“. Snížené družstvo s Liaz odstraňovalo bláto ze zaplavených domů a zbytek jednotky začal čerpat sklepy a laguny v Nové ulici. Po ukončení splachování hasiči z Liazu posílili jednotku v Nové ulici, čerpali jsme zde dvě laguny pomocí devíti čerpadel. Odčerpávání vody nebylo tak rychlé, jak štáb odhadoval, proto nám zapůjčil ještě pět čerpadel ze státních hmotných rezerv. To další odčerpávání výrazně urychlilo, takže původní plán úkolů do večera nakonec vyšel.
Během této práce jsme přišli k prvnímu (a naštěstí k poslednímu) zraněnému. Překvapivě jsme nezachraňovali oběť povodně, ale našeho Ivana Jerlinga, který při vystupování z vozu uklouzl a nešťastně dopadl. Sanitka ho odvezla do nemocnice v Přerově a vrátila nám ho se sádrou na noze. Ivana asi více než zraněná noha trápilo, že se musí předčasné vrátit a že už nemůže dál pomáhat. V neděli večer dorazila Toyota Myšák s hasičem na vystřídání a Ivan se vrátil domů.
V pondělí jsme měli dva úkoly - čerpání zaplavených domů, sklepů, bazénů a bezpečný návrat na domovskou stanici. Jednotka dočerpávala společně s ostatními „Mácháč“ a dostala za bojový úsek čerpání domů v ulici K záložně. Tuto velmi dlouhou ulici jsme ohlásili na štáb jako vyčerpanou ve 14:15. Po přípravě techniky a veškeré výstroje jsme se v 15:13 ohlásili štábu velitele zásahu v Troubkách jako odjíždějící jednotka.
Výsledek nasazení naší jednotky je cca 13 400m3 vyčerpané vody, což je v průměru 4 000 litrů vody na každou minutu našeho 54-hodinového nasazení. Za stejnou dobu jsme natáhli po moravské zemi 12 km mokropeských hadic. Přímé náklady na výjezd jednotky se vešly do 30 000 Kč, protože nejdražší položku -pohonné hmoty, hasičům dodával přímo Olomoucký kraj. Celková pomoc od města černošic je několikanásobně větší, a to díky mnoha solidárním černošickým občanům, kteří přispěli do humanitární sbírky. Všem těmto dárcům bych rád za obec Troubky poděkoval.
Jak se hasičům při takovéto události pracujeť S velkým a s nepřetržitým nasazením a pod neustálým psychickým tlakem. Vždyť už jen pohyb v postižené oblasti je náročný, protože vyvolává v každém pocity marnosti a beznaděje. Hnacím motorem všech záchranných složek je přesvědčení o smyslu a nutnosti takové práce. Pod pravidelným přídělem kofeinu pracují hasiči desítky hodin, většinu z nich nezastaví ani velké vyčerpání. Nám všem se tentokrát dostalo smutného varování díky tragické nehodě. Unavení hasiči se v sobotu vraceli ze zatopených oblastí a nákladním mercedesem na dálnici D1 nabourali do odstaveného vozidla. Bohužel usmrtili člověka, který seděl ve voze. Taková zkušenost znamenala pro nás jediné, a to že na poslední den jsme nařídili odpočinek všem našim řidičům.
Možná jsme někoho zklamali tím, že jsme z našeho výjezdu nepřivezli příliš mnoho fotografií. Jednak jsme opravdu na nic kromě práce neměli čas a jednak máme zásadu respektovat soukromí postižených. Nelíbilo se nám ani tady v černošicích, když novináři, televizní štáby a civilisté neustále fotili zoufalé obyvatele, jejich vytopené domy, vyplavené věci apod. Na něčem takovém se nechceme podílet, takže pro případné zájemce je k dispozici skromná fotogalerie. "Zásah v Troubkách"